Vydáme se do doby téměř čtyřicet let od Války chaosu, která navždy změnila tvář Krynnu. Bohové odešli a s nimi mizí také magická moc a okolo bohů a magické síly se to celé točí. Abych byl přesnější točí se to kolem Jednoho boha, který má svou následovnici Minu, která se postaví do čela armády, nutno říci, že armády temných rytířů, a začne bojovat a konat zázraky ve jménu Jediného boha. Máte pocit deja vu?! Já jsem ho tedy měl a řekl bych, že legenda o Johance z Arku není zas tak špatná a navíc Johanka z Arku na temné straně! Vypadá to opravdu zajímavě. Nebudu prozrazovat nic dalšího abych nepřipravil ostatní o vzrušení z nepoznaného a pustím se do hodnocení ostatních stránek celé věci.

Jak už je zvykem (dobrým nebo špatným to nechám na Vás) příběhů z Krynnu. Nikdy nesledujeme jenom jednu příběhovou linii. V Dracích padlého slunce sledujeme příběh už zmíněné Miny poté velmi dobře známého a proslulého Tasslehoffa Bosonožky a třetí linii  je příběh Silvanosheie, syna Alany Hvězdbrízy a Portia. Všechno se nám to pěkně zamotává aby se to nakonec vylouplo tak, že se všechno zkombinuje do jednoho příběhového vlákna.

Můžu říct, že Draci padlého slunce jsou zvládnuti bravurně ostatně jako skoro všechny knihy o DragonLance. Až na pár temných vyjímek ;-) Po všech stránkách výborně zvládnutá práce jak už nápadem a příběhem tak i podařeným stylem psaní. Čte se to podobně jako Salvatore. Sednete a za tři hodiny máte jenom smutný pocit, že jste na konci. Snad jediným záporem, ale je to zápor jenom můj osobní je absence starých známých postav jako je Raistlin, Tanis, který je však dávno po smrti a dalších. Ale uvědomuji si, že to jednou přijít muselo. Ani hrdinové nežijí věčně a i na Krynnu musí nastoupit nové postavy a hrdinové.

Standa Drizzt Holeček